Zemina
Zemina je termín, který se používá v inženýrsko-geologické klasifikaci hornin, který je založen na strukturní soudržnosti hornin a rozlišuje horniny na několik typů.
Obsah jednotlivých prvků v běžné půdě nebo zemině je kolísavý dle lokality. Dá se obecně říci, že významné zastoupení má v hlíně prvek křemík-hliník-uhlík-vápník a další.
Z inženýrského a stavebního hlediska jsou důležité mechanické vlastnosti zemin a jejich únostnost, tj. schopnost nést stavby. Únostnost zemin je možné zvyšovat hutněním.

* horniny zpevněné jsou vyvřelé, sedimentární a nebo metamorfované
o skalní
o poloskalní - mají nižší soudržnost - příklad uhlí
* horniny nezpevněné neboli zeminy, které dále dělí na
o soudržné - jíl
o nesoudržné - písek, štěrk
o organické - rašelina
o umělé - skládky, navážky atd.

Zeminy se skládají z pevných částic, vody a vzduchových mezer. Z hlediska stavebnictví se zeminy dělí podle velikosti pevných částic, a to na:

* jemnozrnné (jednotlivé částice nelze spatřit pouhým okem)
o jíly (velikost částic do 0,002mm)
o hlíny (velikost částic 0,002 až 0,06mm)
* hrubozrnné (velikost částic lze spatřit pouhým okem)
o písek (velikost částic 0,06 až 20mm)
o štěrk (velikost částic 20 až 60mm)
o valouny (velikost částic 60 až 300mm)
o balvany (velikost částic více než 300mm)

Klasifikace se může mírně odlišovat v jednostlivých zemích či dle různých autorů.

U jemnozrnných částic není možné spatřit jednotlivé částice pouhým okem; velikost části se určuje analýzou pomocí hydrometru (na základě rychlosti usazování části ve vodě).
Hrubozrnné částice je možné zatřídit na základě přesání přes různě hrubá síta, čímž je možné určit podíl částic v jednotlivých skupinách. Takto je rovněž možné určit, jsou-li v zemině zastoupené částice stejné velikosti, či zda jsou zastoupené částice různých velikostí a v jakém poměru.

Mimo klasifikace podle velikosti částic se u různých zemin rovněž hodnotí další parametry, jako např.:

* konzistence (u jílů)
* plasticita
* tvar jednotlivých částic (u štěrků a kameniva je důležité, zda jsou částice ostrohranné či zaoblené, atd)

Mimo toto spíše teoretické dělení existuje prakticky orientovaná klasifikace zemin podle různých národních, oborových či firemních norem, kde jsou uváděny typické zeminy, které se vystytují v praxi na daném území a kde jsou rovněž stanoveny jejich základní parametry z hlediska schopnosti zhutnění.
Příkladem je dělení, které navrhl Dr. Forsblad a které uvažuje rovněž schopnost zhutnění:

* Skupina I.
o Kamenivo a granulované zeminy s velkými kameny a balvany 1)
* Skupina II.- Písek a štěrk 1)
o Homogenní (stejná velikost částic)
o Nehomogenní
* Skupina III - Hlína, hlinité zeminy, atd.
o Půda písčitohlinitá, hlína se štěrkem, moréna
o Hlína a písčitá hlína, jílovitý písek, jílovitý štěrk
* Skupina IV - Jíl
o Jíl s nízkou nebo střední pevností 2)
o Jíl s vysokou pevností 3)

1) Méně než 5 až 10% materiálu do velikosti 0,06mm.
2) Neohraničená kompresní pevnost do 0,2MPa.
3) Neohraničená kompresní pevnost nad 0,2MPa.

zdroj: Wikipedie